vedro, práce, Uluru a skvělá parta lidí
Moje counsellorka, Kellie, společně s mým hostitelským klubem RC of Albury Hume několikrát za rok pořádá projekt Paying It Forward. Skupina lidí jede do různých míst v Austrálii, na Fidži, nebo někam úplně jinam a společně dělají dobrovolnickou práci v komunitách, kde jim chybí peníze. Já jsem měla možnost na jeden výlet jet a určitě to bude jeden z nejlepších a nejsilnějších zážitků za tento rok, né-li za celý život. Měla jsem možnost jet do Alice Springs, je to město ve státě Severní Teritorium v Austrálii a ráda bych se o celou zkušenost podělila.
Vyrazili jsme do Melbourne, kde jsme se v hotelu u letiště setkali s dalšími výměnými studenty, některé jsme již viděli na prvním orientation víkendu a někteří přiletěli z Queenslandu a Jižní Austrálie. Součástí skupiny bylo taky pár lidí z Rotexu, výměnní studenti, kteří vyjeli na výměnu z Austrálie před pár lety. Celkem nás bylo 18 a z toho deset výměnných studentů. Další den jsme letěli do Alice Springs a let trval přes tři hodiny, to je dost na to, že je to pořád jedna země a dokonce jsme zažili časový posun o hodinu a půl! V Alice Springs jsme se první den všichni seznámili a přespali v karavanovém kempu. Další den jsme vyrazili do místní školy Yipirinya, kam chodí Aboridžinské děti a učí se zde čtyři z několika desítek původních jazyků. Ve škole jsme se ubytovali a naše práce mohla začít! Bylo vedro, kolem 36 stupňů, ale nás to nezastavilo a pracovali jsme každý den na školní zahradě, celé dny tvrdé práce. Odváželi a přiváželi jsme spoustu hlíny, uklízeli, sekali trávu, čistili jsme troubu na pizzu, stavěli lavičky a spoustu dalšího. Dokonce jsme viděli i pár hodně jedovatých hadů a opravdu jsme se nezastavili. Každý den jsme byli rozděleni do několika týmů, abychom jsme se mohli střídat a abychom nemuseli být na slunci celý den. Každý den jsme měli i týmy, které vařili, umývaly nádobí a nebo dělaly dezert. Večer jsme byli všichni spolu a hráli jsme hry, díky kterým jsme si vytvořili skvělá přátelství. Byli jsme všichni špinaví, od hlíny a do toho jsme se mazali opalovacím krémem každou hodinu, takže jsme na konci dne byli mastný a od bláta, ale byli jsme šťastní. Když jsme si hodně odpracovali, mohli jsme se podívát do některých tříd, kde se učí děti a to bylo silné. Jsou to jiné děti. Tato populace je nejstarší na světě a je mi líto, že o jejich fascinující, smutné a zajímavé historii vlastně nic nevíme. Měla jsem šanci se o jejich kultuře dozvědět víc a jsem za to hrozně ráda! Kdybyste viděli jejich výrazy, když jsme s nima vyrazili do parku a hráli hry, které nás naučili, nebo když nám vyprávěli příběhy a přitom si nás prohlíželi, chtěli byste tu zůstat navždy.
Práci jsme úspěšně dokončili a na poslední tři dny jsme vyrazili na roadtrip. Ve středu nás v šest ráno vyzvedla malým autobusem naše průvodkyně a my jsme si museli zabalit jen to nejnutnější do našich batohů. Čekala nás čtyřhodinová cesta k Uluru. Cestou jsme si povídali, pouštěli písničky, zpívali a jen jsme si užívali každý moment. Šli jsme na procházku kolem Uluru a kolem většiny se fotit nesmí, protože jsou to posvátná míst, to jsem vůbec nevěděla. Pak jsme ale zůstali na západ slunce a fotky máme přesně takové, jako z internetu. Večer jsme vyrazili do kempu, ugrilovali sme si klokana, který mi teda nechutná a šli jsme spát do “spacáku”, kterýmu se říká swag. Je to něco mezi stanem a spacákem pro jednoho, je v tom teplo a můžete pozorovat hvězdy. Bylo to nádherné! Vstávali jsme ve 3:45 aby jsme mohli vidět východ slunce u Uluru a dalšího posvátného místa Kata Tjuta. Tam jsme také udělali procházkový okruh a vyrazili jsme do další čtyři hodiny vzádelné destinace - Kings Canyon. Opět jsme se vyspali pod širým nebem a v noci jsme slyšeli, jak kolem nás pochodují psi Dingo. Ráno jsme vstávavali ve čtyři, abychom mohli na tříhodinovou procházku a nebylo ještě takové vedro. Kings Canyon byl ještě hezčí než Uluru a ty výhledy byly k nezaplacení. Poté už jsme vyrazili na cestu zpátky do Alice Springs, do karavanového kempu, kde jsme před deseti dny začali naše dobrodružství. Další den nás čekal let zpět do deštivého počasí v Melbourne, ale byli jsme opálení, unavení a plní zážitků a vzpomínek, na které nikdy nezapomeneme.
Nedokážu slovy vyjádřit, jak jsem za projekt Paying It Forward vděčná, spoustu jsem se toho naučila a nic podobného jsem předtím nezažila a možná už ani nezažiju. Pokud někdy budete tuto šanci mít, ani nad tím nepřemýšlejte a jděte do toho, poznala jsem novou kulturu, vytvořila si přátelství na celý život (snad :)) a hlavně jsem si užila každý moment a uvědomila jsem si, jak jsem vlastně šťastná, že tu můžu být a jak skvělý život mám. Děkuju!